Beškovská tvrz Tisk Email

Od r.1411 patřilo beškovské panství Jako nedílný celek bratrům Jenovi, Albertovi a Mikulášovi z Beškovic. Záhy si je však rozdělili a po polovině 15.stol. ztratili. Ve třetí čtvrtině 15.století držel Beškovice Jan ml. Čéček z Pakoměřic, který je r.1470 prodal Janovi Firšici z Nabdína. Tehdy se beškovská tvrz připomíná poprvé. Bratr Jana Firšice Jindřich Firšic z Nabdína koupil v r.1497 od Zdeňka ze Šternberka Veltrusy, které připojil k beškovskému panství. Jejich otec, rovněž Jan Firšic, držel začátkem 15.stol. ves Nabdín na Slánsku. V r.1429 obdržel od arcibiskupa Kunráta zápis na Straškov, který se později stal součástí beškovského panství. Firšici se záhy stávají známými pány na Podřipsku. Janu Firšici, pánu na Beškovicích, současně náležela třetina v Bechlíně s poplužným dvorcem č.d. 20 a dvory kmetnicími /chalupy/ č. 4, 14, 58 i s kmetnicími dvory ze 14.století č. 42 a 52. Jan Firšic postupně bechlínskou třetinu rozšířil o menší kmetnicí dvory č. 17 a 43 na Průhoně, č. 63 a 65 v Záblatí a č. 60 s krčmou na návsi před Záblatím. K tomu ještě a č. 49 na Obecním průhoně a kmetnicí dvůr č. 15 v Předoníně. Po rozšíření svého panství postupuje jej v r.1504 Jan Firšic svému synovi, rovněž Janovi, který jej drží až do r. 1521, kdy jej prodává Burjánu Trčkovi z Lípy u Hradce Králové.

Burján Trčka z Lípy byl jedním z nejzámožnějších a nejhrdějších českých rytířů, který koupil Beškovice ve čtvrtek před sv. Petrem a Pavlem, 27.června 1521. 30.května 1522 umírá ve svém domě v Praze a beškovského panství se ujímají jako dědici jeho synové Jan a Zdeněk, kterým se však ve zdejší krajině nelíbí a tak v den sv. Osvalda r.1527 beškovské panství prodávají Hanuši Kapléři Duchcovskému ze Sulevic za 5.225 kop groše českých.

Hanuš Kapléř Duchcovský ze Sulevic umírá r. 1530 a Beškovského panství se ujímá jako dědic jeho syn Pavel Kapléř Duchcovský ze Sulevic a začíná se psát jako Pavel Beškovský a je snad jediný majitel, který na beškovské tvrzi sídlil. Umírá v r.1554 jako bezdětný. Ve své závěti ustanovuje jako dědice panství své bratrance pod podmínkou, že dříve než nastoupí dědictví, vyplatí jistou sumu jeho manželce - vdově Evě Kapléřské roz. ze Lstihoře.

Eva Kapléřská se Lstiboře se provdala v r.1559 za Kašpara Belvice z Nostvic a v témže roce prodávají dědicové běškovské panství Krištofu z Lobkovic, pánu na Bílině a Kosti /Lobkovická větev Popelu/.

V majetku této bílinské větve Popelu z Lobkovic zůstaly Beškovcové až do druhé poloviny 17. století. Po smrti Kryštofa z Lobkovic v r.l590 se ujímá beškovského panství, jako vdova, jeho manželka Anna z Lobkovic, rozená z Bíberštejnu. Po třech letech přejímá panství po své matce Oldřich Felix z Lobkovic, majitel Bíliny, Kosti a Blatné. Měl za manželku Annu roz. z Hradce a s ní dva syny Viléma a Václava. V té době byl hejtmanem litoměřického kraje, arcivévodou rakouským a později královským komořím. V r.1604 dědí beškovské panství Vilém a Václav z Lobkovic. Oba jsou však pro nezletilost v poručenství matky Anny roz. z Hradce, jakož i pánů Voka z Rožmberka, Kryštofa z Lobkovic, Adama ze Šternberka a Bechyni i Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic. V r.1615 umírá Václav a druhý z dědiců, Vilém z Lobkovic, dosahuje plnoletosti a přebírá vládu nad panstvím, které držel až do své smrti 2. ledna 1647. Byl nejvyšším lovčím v Království českém a ve své poslední vůli odpustil poddaným všechny dlužné dávky na penězích a naturáliích, které jim skutečně podle výkazu pozemkových knih byly v r.1652 odepsány. Beškovské panství dědí jako vdova po Vilému z Lobkovic, Begina Kateřina Popel z Lobkovic na Beškovcích a Chvatěrubech. V r.1655 přebírá všechna panství po rodičích Kryštof Ferdinand Popel a po roce prodává heškovské panství hraběti Janu z Rothalu, který jej ještě toho roku předává manželovi jeho dcery Eleonory z Rothalu, Ferdinandu Arnoštu z Valdštejna, který ale zakrátko umírá.

Poté plných 24 let vlastní beškovské panství jako dědic po otci Arnošt Josef z Valdštejna. 13.ledna 1680 kupuje beškovské panství František, rytíř ze Scheidleru. Avšak již 15. ledna 1680, tj.dva dny po koupi, umírá na svém zámku v Kácově a jeho statků se ujímá jeho syn, Kryštof Ferdinand ze Scheidleru, který v r. 1684 přestavěl středověkou beškovskou tvrz na barokní zámek (viz. rubrika "HISTORIE - barokní zámek".

 

Beškovská tvrz přestavěná na barokní zámek 

Přestavbu středověké beškovské tvrze provedl Kryštof Ferdinand, rytíř ze Scheidleru. To potvrzuje německy psaný zápis, který byl nalezen v r.1813 v makovičce zámecké věže kaple barokního zámku při jejím zbourání. Zápis začínal slovy: "K svaté poctě Božího syna a Panny Marie opravováno r.1684.....", dále byl silně poškozen a nečitelný. Ze zápisu bylo ještě zjištěno, že přestavbu prováděli zednický mistr Jiří Koutný a tesař Jan Schwanzerberger z Mělníka. Jedná se o jednopatrovou budovu postavenou do trojhranu, na východní straně opatřenou pavlačí a na jižní straně kaplí, které je již v rozvalinách. Kaple byla zasvěcená sv.Bartoloměji. Jižní křídlo za kaplí byl jezuitský klášter. Jezuité jsou řeholní klerici katolického řádu Tovaryšstvo Ježíšovo, který byl založen r.1534 španělským šlechticem a vojákem Ignácem z Loyoly. V r.1733 byl zrušen a znovu obnoven až po napoleonských válkách. V Čechách působil od r. 1556. Celý zámek byl obehnán kamennou zdí a měl dvě vstupní brány. Hlavní brána se nacházela na východní straně nad nynější hasičskou zbrojnicí a ještě dnes je znatelná a zazděná v hradební zdi. Po každé straně brány leželi velcí pískovcoví lvi.

Druhá brána se nacházela na západní straně zámku a vycházela na cestu vedoucí z Obory kolem ovčína, který stál v místech dnešní školičky a pokračovala lesem přes vykuk do Kostomlat.

Hlavní formanská cesta vedoucí do naší obce vedla ve směru od nynější křižovatky u Prajze lesním úvozem dnešních sklípků a pokračovala Starou oborou kolem dvou malých rybníčků /kolem Sádky/ mezi jižní zámeckou zdí a zámeckou zahradou, která se nacházela po pravé straně formanské cesty a procházela mlýnem /nynější vchod do bývalého pivovaru od rybníka/. V čp.3 /domek s pavlačí/ se vybíralo mýtné. V čp.2 byla kovárna. V místech dnešního rybníka byla zamokřená zahrada a a v ní studna, u které formani napájeli koně a studna sloužila pro celou obec. Cesta pokračovala kolem nynější samoobsluhy /č.11/, kde býval formanský hostinec a stáje. Konec obce byl za čp.36 / před hostincem U Kaprů/. V těch místech stávala socha sv. Floriána, patrona ohně. V letech 1698-1704 byl zámek v majetku Jana Františka Čapelického ze Soutic a od t.r. v majetku hraběcího rodu Hartigů. Těm však později zámek nevyhovoval, proto si vybudovali zámek nový, nynější Psych.léčebna. V r.1756 zámek opustili a určili jej pro byty svých zaměstnanců a správní účely.

Nesmíme opomenout, že se ve starém zámku 9.září 1850 narodila jedna z nejvýznamnějších osobností naší obce, slavná česká zpěvačka Klementina Kalasová, která byla dcerou osobního lékaře hrabat Desfour-Walderode MUDr.Martina Kalaše.

 

Informace o úřadu

Pracovní doba

Pondělí: 7.00 - 17.00 (úřední den)
Úterý: 7.00 - 15.30  
Středa: 7.00 - 17.00 (úřední den)
Čtvrtek: 7.00 - 15.30  
Pátek: 7.00 - 12.00  

Polední přestávka

12.30 - 13.00


Adresa:

Obec Horní Beřkovice

Podřipská 13, 411 85, Horní Beřkovice 

Telefon: 416 813 230

starosta@obechorniberkovice.cz
kancelar.uradu@obechorniberkovice.cz
uctarna@obechorniberkovice.cz
matrika@obechorniberkovice.cz


Bankovní spojení:

KB Roudnice n. L.

7424471/0100


Datová schránka
:
ur6brrf


Pověřenec GDPR

Ing. Jana Chládková
Telefon 739 605 925
e-mail:chladkovagdpr@gmail.com


Více kontaktů ZDE